čtvrtek 2. srpna 2012

death is a gift

(weheartit.com)
Nikdy jsem nechtěla být nesmrtelná.
Chtěla jsem umět létat, mluvit se zvířaty, ovládat oheň, telepatii, číst myšlenky, ... Ale nikdy být nesmrtelná.
Ještě víc mě v tom utvrdil film Klub rváčů (imdb). Konkrétně Marlina filosofie života - viz obrázek výše.
Asi jsem ještě hodně mladá na přemýšlení o smrti, jenže nikdo mi nezaručí, že se dožiju vysokého věku. Samozřejmě nechci pokoušet žádné vyšší síly, ale je to tak. A je to tak dobře.
Život je moc krátký na to, abychom si ho ztěžovali špatnými náladami a hádkami. Ale je dost dlouhý na to, abychom mohli mít nějaký životní cíl. Nějaké sny. Abychom mohli něco dokázat.
Co kdyby byla průměrná délka života poloviční, jako je teď? Změnili byste svůj dosavadní způsob života? Litovali byste něčeho?
Já ne. Asi bych se snažila žít svůj život ještě víc naplno a nezanedbávat některé z mých blízkých, ale jinak bych nic neměnila. Každý z nás má nějakou rodinnou tragédii, vztahovou tragédie nebo úplně jinou tragédii. Někdo horší, někdo lepší. Ale kdyby se náš život točil jenom okolo toho, čeho bychom tím dosáhli? Ach ano, ničeho. Možná to je bláznovství, ale můj životní cíl je zanechat po sobě nějakou stopu na tomhle světě. Nechci si na smrtelné posteli uvědomit, že jsem vlastně nežila, ale jenom existovala. Že jsem vyčerpala svůj časový limit a tím to pro mě končí. Finito.
A taky nikdy ničeho nelituju. Ano, zpětně si třeba říkám, že jsem některé věci mohla vyřešit úplně jinak, ale nelituju, že to tak nebylo. Nestydím se za nic, co jsem udělala, ikdyž ne vším se třeba chlubím. V tom momentě jsem to tak udělat chtěla a bylo to pro mě jediné rozumné řešení. Tak proč litovat. Díky všem rozhodnutím, které jsem udělala, ať už velkým či menším, jsem teď takový člověk, jaký jsem.
Minulost zůstává minulostí, nemůžeme jí změnit. Ztratíme spoustu času, když se tím budeme pořád zabývat. Žijeme tady a teď, tak ať to za něco stojí!