don't ask me why I put this picture in here, I'm simply a potterhead
EN (CZ version is down below): I'm officially seventeen for three days and four hours and I really don't feel any different. However, when's better time to make resolutions except New Year's Eve and one's birthday? I've seen this sort of list at Elisabeth's blog "Delightfully tacky" for the first time and because I am curious I googled this whole idea and looked at tons of other people's list. Don't jugde me, it's not like I'm the only one doing this, right?
Well, I decided to share my list with you, guys (not that there would be anyone reading this, ha), to make it more official, I suppose. Hopefully it will make me actually do the things listed down below, wish me luck strong will!
decorate my part of our room or/and my desk (I share room with my brother)
go on many festivals and concerts
go on a road trip/go camping
run more! run 10k under 90 minutes without stopping
submit articles to magazine(s) = write more (maybe even here, to practice my english)
learn to play guitar or/and start playing piano more again
(learn to) sew dresses, skirts, vests etc.
cut my own hair (regularly)
save some money for travelling
paint a new painting to put on the wall over my bed
visit Nataly
write more handwritten letters/postcards - join postcrossing, maybe
get a part-time job
create an album of photos of me and my friends nad my family in chronological order
learn 5+ new (healthy) recipes
be more creative, launch DIY projects!
do things I'm afraid to do! meet new people, join the theatre club, speak up etc!
Nikdy jsem nechtěla být nesmrtelná.
Chtěla jsem umět létat, mluvit se zvířaty, ovládat oheň, telepatii, číst myšlenky, ... Ale nikdy být nesmrtelná.
Ještě víc mě v tom utvrdil film Klub rváčů (imdb). Konkrétně Marlina filosofie života - viz obrázek výše.
Asi jsem ještě hodně mladá na přemýšlení o smrti, jenže nikdo mi nezaručí, že se dožiju vysokého věku. Samozřejmě nechci pokoušet žádné vyšší síly, ale je to tak. A je to tak dobře.
Život je moc krátký na to, abychom si ho ztěžovali špatnými náladami a hádkami. Ale je dost dlouhý na to, abychom mohli mít nějaký životní cíl. Nějaké sny. Abychom mohli něco dokázat.
Co kdyby byla průměrná délka života poloviční, jako je teď? Změnili byste svůj dosavadní způsob života? Litovali byste něčeho?
Já ne. Asi bych se snažila žít svůj život ještě víc naplno a nezanedbávat některé z mých blízkých, ale jinak bych nic neměnila. Každý z nás má nějakou rodinnou tragédii, vztahovou tragédie nebo úplně jinou tragédii. Někdo horší, někdo lepší. Ale kdyby se náš život točil jenom okolo toho, čeho bychom tím dosáhli? Ach ano, ničeho. Možná to je bláznovství, ale můj životní cíl je zanechat po sobě nějakou stopu na tomhle světě. Nechci si na smrtelné posteli uvědomit, že jsem vlastně nežila, ale jenom existovala. Že jsem vyčerpala svůj časový limit a tím to pro mě končí. Finito.
A taky nikdy ničeho nelituju. Ano, zpětně si třeba říkám, že jsem některé věci mohla vyřešit úplně jinak, ale nelituju, že to tak nebylo. Nestydím se za nic, co jsem udělala, ikdyž ne vším se třeba chlubím. V tom momentě jsem to tak udělat chtěla a bylo to pro mě jediné rozumné řešení. Tak proč litovat. Díky všem rozhodnutím, které jsem udělala, ať už velkým či menším, jsem teď takový člověk, jaký jsem.
Minulost zůstává minulostí, nemůžeme jí změnit. Ztratíme spoustu času, když se tím budeme pořád zabývat. Žijeme tady a teď, tak ať to za něco stojí!
V tomto příspěvku bych chtěla probrat etnický patriotismus, lásku člověka ke svému národu a pak celkový vztah ke státu, který počítám jako svůj domov. A taky má-li cenu být patriotem něčeho. Začala bych tím, že jsem Ruska a sama sebe počítám za patriota, jenže co je vlastně ten pojem? Oficiálně se říká, že patriotismus je připravenost lidí se kdykoliv podřídit státu a státním zájmům. To já v žádném případě! Já upřímně nenávidím náš stát jako formu vlády a žádné zájmy Putina hájit a bránit rozhodně nebudu.
Ale je tu jiný aspekt - když ke mě přijde kterýkoliv Rus pro pomoc, tak udělám vše co můžu, abych mu nějak dokázala pomoct. Není stát také národ? Co se týká lidí, jsem přesvědčená, že není špatná národnost, jsou špatní někteří jedinci.
Vraťme se ke druhé světové válce, tehdy opravdu všichni muži, kteří dokázali nést zbraň, ji vzali a šli na frontu. Proč? Rozhodně ne za bolševickou vládu! (Myslet si, že všichni Rusové jsou bolševici anebo to aspoň podporují je obrovský omyl. Zničil náš stát stejně, nebo dokonce více, jako některé státy Evropy.) Naši vojáci šli vyhnat Němce z NAŠÍ země. Chtěli, aby budoucí generace byla svobodná a viděla čisté modré nebe. Není to patriotismus? Za svůj národ, za budoucnost, za zemi, ale vůbec ne za vlast.
"Patriotismus není povinen hájit chyby a zrady vlády," řekl filozof Darius. Souhlasím s ním.
Také bych chtěla zmínit další věc. Cituji: "Nikdy jsem nechápal patriotismus. Jak někdo může být hrdý na svojí národnost? Je to stejné, jako být hrdý na to, že jste v rizikové skupině rakoviny střev. Hrdý může být člověk jen na to, čeho dosáhl sám. A v tom, že je Američan, Němec nebo Rus jeho práce není, je to jen shoda národ." Tady máme něco k zamyšlení. Velmi přesné vyjádření. A má to smysl... na první pohled. Jenže tady se patriotismus rovná hrdost. Zeptám se sama sebe, na co jsem tedy vlastně hrdá? Na naši zajímavou, originální a krvavou historii, s tou spoustou chyb a zbytečných ztracených lidských životů? Na to, že se vším nerostným bohatstvím jsme stejně chudí? Na to, že naši politici okrádají obyčejné lidi a ničí náš stát zevnitř? Ne! Nejsem na to hrdá.
V mém pojetí patriotismu je především láska a úcta. To je ten pocit, když po dlouhé době přijdete domů, vdechnete ten vzduch a pomyslíte si: "Asi vím, co je to domov." Také na otázku "Odkud jsi?" odpovíte "Z Ruska!" i přesto, že většinou si lidé pomyslí "Ach, zase ti Rusáci...". Je vám to jedno. Víte kam se můžete vrátit, a kde na vás čekají. Za co byste mohli dát život.
Abych to shrnula - patriot je člověk emočně vázaný ke svému státu, který bere jako svůj domov. Při tom chápe a přijímá všechny jeho zápory. Nejde tu o to "Můj stát je nejlepší!", tohle říkají jen nevzdělaná paka. Pro mě osobně je patriotismus především o citech! A vůbec ne o politice a historii.
My jsme Pat i Mat, Lolek i Bolek, Cvoci v akci, imperiátoři z vesmíru, bojovnice za mír a svobodu, Frodo a Sam, Asterix a Obelix, děti ztracené generace, Sherlock a Watson, ... ale lidé nám říkají jen Tamara a Rina. Jednoduše. Bezperspektivně.
•
Popisovat lidi není snadné, zvlášť když je to vaše nejlepší kamarádku a ještě k tomu je "mnohostranná". Tady není důležitý vzhled, ale spíš myšlení, forma, fantazie, ... tvar toku jejích ideí, myšlenek, které vyplývají jedna z druhé a namíchají divnou suspenzi, kterou na vás shodí ve vodopádu geniálních nápadů, které jsou však tak úzce propleteny, že pak zní jako klinický cvok. Taminka vyrostla na filmech typu "Pán Prstenů", "Harry Potter" a podobných fantastikách, což je hodně poznat (upřímně si myslím, že pořád doufá, že najde něco magického a stane se výjimečnou čarodějkou - nebo ji v nejhorším případě ještě vyzvednou do Bradavic)!
Pořád je v pohybu, ani na chvíli se nezastaví, změny ji doprovázejí na každém kroku, pořád chce něco reformovat (nebo aspoň deformovat). Tvrdohlavá jako osel! Myslím, že kdyby chtěla, tak je jednoznačně vesmírné veličenstvo Tamara IV, ale rychle by ji to přestalo bavit, a ještě k tomu galaxii by jednoznačně čekala krize typu černá díra, jelikož tady někdo moc neumí s ekonomikou ;).
Ale bohužel, žádné království není bez bouří a přeháněk, Tami asi podvědomě cítí, že se hodně liší od ostatních, a snaží se skrýt svou výjimečnou, šílenou (v dobrém) osobnost pod maskou "je mi vše jedno", ale není to tak jednoduché, jak se zdá. A doufám, že jí tahle nálada dlouho nevydrží! ;) Co se týká plánů do budoucna - zatím nic moc určitého, chce být novinářkou a hodně cestovat. Myslím, že dle temperamentu jí to hodně sedí, uvidíte sami, jaký krásný jazyk má při psaní článků. Jinak chceme bydlet spolu a doufáme, že budeme mít byt a auto jen pro nás dvě! :D
Na závěr bych jen chtěla říct, že jsem měla nejvíc štěstí, že jsem potkala a spřátelila se s takovou energickou, veselou a zároveň hodně chytrou osobou, která vždy pomůže a podpoří.
A letíme spolu do Narnie!
Per aspera ad astra, mon sister
•
Taky byste měli vědět, kdo je Rina. Nebo spíš vzdáleně tušit, vystihnou celý Rinin charakter je dle mého názoru neproveditelné. Možná vás už napadlo, že bude mít nějaké exotické geny - taky že má a hodně složité, takže vám stačí vědět, že je z Východu. Díky tomu má krásnou olivovou barvu pleti, kterou jí věčně závidím - já s mrtvolně bledou pletí, že. Není možné poznat Rinu v davu podle vlasů, protože velmi ráda experimentuje. Nikdy nevíte, co můžete očekávat, vždycky vás dokáže překvapit něčím novým!
Je to nejtemperamentnější a nejtvrdohlavější člověk, jakého jsem kdy poznala. Bude se s vámi hádat o čemkoliv a neustoupí, protože si stojí za svým názorem, který je sice ochotna zpětně trochu přehodnotit, ale když je v ráži, tak ji nic nezastaví. Malá rada do života - rozhodně se s ní nehádejte o politice, nechcete-li riskovat nervové zhroucení. Ohnivá diskuze s ní je předem prohraný boj, Rinka zná své ideály a názory velmi dobře a stojí si za nimi. A to se cení!
Její věčnou "guilty pleasure" jsou a vždycky budou koně, které zbožňuje a udělala by pro ně cokoliv. Ani velmi silná alergie ji nezastaví. Do budoucna má velké sny a ambice, které přesto nejsou nereálné. Nikdy neztratí svůj cíl změnit svět v lepší místo. V lidech hledá jen to dobré a díky tomu se občas spálí, ale ani to jí na dlouho nezastaví!
Nikdy nezkazí srandu, ať děláme sebevětší blbosti, tak se přidá a přihodí do kola ještě větší pitomost! Ale když se rozhodnete třeba skočit z mostu, tak neskočí s vámi, ale dole vás chytne a zfackuje vás, abyste se probrali. Vím to, už mi jednou zachránila život. :)
Máte mi co závidět, že mám to potěšení znát tohohle blázínka!
Díky!
•
A jako perlu na konec bych vysvětlila nadpis, naše motto: "Přes překážky ke hvězdám!"
